FC Tempo Praha - FK Motorlet Praha 1:4
Poslední prázdninovou sobotu,jsme přivítali na domácím hřišti hráče FK Motorlet
Praha.Za krásného slunečného počasí zápas začínal v 10.00hod.a nás čekalo nelehké utkání.
Jak všichni víte,po předchozích utkáních v naší lize,které jsme vysoko prohráli,se poraženecká nálada a odevzdanost soupeři vplížila i mezi naše kluky a přestali si věřit.
Nechuť hrát a vtípky,tak kolik dneska dostaneme,neposlouchá nikdo z nás rodičů ani trenérů rád.Bylo s tím třeba něco udělat.
Zlom nastal v kabině před zápasem s Motorletem.Myslím,že je velice těžké přesvědčit
kluky v této situaci,aby bojovali,ale nám se to alespoň částečně povedlo,což vyplývá z následujících řádků.
Zápas začal přesně v 10.00hod.Na soupeři bylo znát,že si nás chce dát k svačině,protože s úvodním hvizdem sličné rozhodčí,se na nás vřítil s řevem,jak lokomotiva.
Ovšem narazil.Náš tým se probudil a začal hrát to,co se požadovalo.Důraz,rychlá kombinace
bojovnost a v neposlední řadě srdíčko.Povzbuzováni rodiči a trenéry hráli konečně svojí hru.
Soupeř byl evidentně překvapen a vypálil několik nepřesných střel na naši bránu.Naši kluci
měli také několik šancí,které neproměnili,ale největší změna,která byla jasně vidět,bylo
zlepšení hry a bojovnost.Kluci makali a znepříjemňovali Motorletu rozehrání od branky i herní kombinace a viděli,že to jde.To je ten klíčový moment,kdy mužstvo vstane z popela
a jako jeden muž bojuje o vítězství do poslední minuty.Děkujeme hráčům za tento výkon.To je pro nás nedůležitější.
I přesto,že jsme prohráli 1:4 nechceme za bojovnost pochválit jednotlivce,ale celý tým,protože toto nasazení rozhoduje o vítězství.Chceme poděkovat rodičům za podporu a trpělivost v nelehké cestě za zlepšujícími se výkony.
Rudolf Šebek